Trocha historie o naší hospůdce

Uprostřed Hrusické návsi stojí budova hospody ,,U Sejků", kam chodil Hrusický rodák malíř, ilustrátor a také spisovatel Josef Lada.
Tím, že o ní začal psát a malovat, se díky jeho obrazům a kresbám stala světoznámou.
Josef Lada byl s Antonínem Sejkem starším ve velmi přátelském vztahu a rád si s ním povídal o zážitcích z války.

Samostatná nemovitost vznikla již před rokem 1795, kdy to byla původně dřevěná chalupa, jež nechal přestavět hospodský Josef Vávra do nynější podoby.
Přestavbu financoval jeho zeď, polský šlechtic Szynglarski. Přestavbou vznikly dvě budovy - obytná s hospodou a smíšeným obchodem, druhá hospodářské stavení pro zemědělskou činnost.
Stavba byla povolena v říjnu 1874 a kolaudace celé nemovitosti v září 1875.

Manželé František a Marie Szynglarski nemovitost prodali v roce 1908 rodině Josefa Černého z Voděrádek u Říčan. Ten z počátku hospodu provozoval, pak ji v roce 1911 pronajal K. Krausovi a následně v roce 1912 prodal rodině Antonína Sejka, pocházejícího z Benešovského kraje.
Manželé Antonín a Petromila Sejkovi přišli do Hrusic se zkušenostmi z dřívějšího podnikání v hospodě a hospodářství, s vrozenou poctivostí, s uměním jednat s lidmi a s pěti malými syny (Jaroslav, Josef, Antonín, Stanislav a František). Nová činnost byl pro ně obchod.

Díky své píli a schopnostem si manželé Sejkovi získali mnoho zákazníků a sláva Sejkova pohostinství se šířila krajem.
Do hospody chodila tehdy dobrá společnost: starosta obce, řídící učitel, mlynář, myslivec, pan farář a řada hospodářů-sedláků.
(Složení společnosti krásně zachytil malíř Josef Lada na obraze ,,Sváteční hospoda'').

Když začala 1.světová válka a 31.7. 1914 mobilizace, musel také Antonín Sejk nastoupil na frontu. Po skončení války se vrátil z východní fronty domů.
Rodině v době války pomáhal bratr paní Sejkové. Pro syny to znamenalo zapojit se do jakékoliv práce, což dobře uplatnili v pozdějším věku.

V roce 1919 byl v Hrusicích založen Sokol. Celá Sejkova rodina se stala jeho členy. Aktivně se zapojili jako cvičenci, cvičitelé a funkcionáři.
Antonín Sejk starší vedl hospodskou živnost dlouho, i když ji předal synovi Antonínovi, který měl v budově řeznictví a syn Stanislav provozoval smíšený obchod. Syn Jaroslav měl obchod v Ondřejově, syn Josef řeznictví v Senohrabech a nejmladší František hospodu v Senohrabech.

V padesátých letech byla rodině nemovitost vyvlastněna a Stanislavovi obchod zrušen.

Senior Sejkova rodu zemřel v roce 1964 v požehnaném věku 88 let. Antonín Sejk mladší spolu se svou manželkou Ludmilou jako zaměstnanci v JEDNOTĚ v Říčanech vzorně obsluhovali hosty až do roku 1984, kdy mu bylo 78 let a z důvodu vážného nemocnění šel do důchodu.
O 3 roky později ve svých 81 letech zemřel.

V současné době vlastní nemovitost jejich dcera Alena a známou hospodu provozují nájemci.